Tři ostrovy

Letošek mě zavál postupně na tři ostrovy a protože lízt se dá všude tak tu je malý lezecký report:

Zastávka první Tenerife

Na Tenerife dá dostat akorát letadlem a na místě pak půjčit auto. Nejlepší sou Cicar, největší čaráci sou pak u Goldcaru (= Goldcar never more). Spaní a šopování no problem, jídlo super, moře teplý furt. Orientace je snadná – sever = velký klify s plážema, nicmoc lezení po vápně a zologická s velrybou; západ = písečný pláže s velkejma hotelama a vyprasenejma německejma důchodcema, Východ = neskutečná divočina Tanagana, džungle a kulervoucí romantycký útesy. Hlavní lezení je na jihu (Arico, El Río a Guaría), materiálem tu je ňákaj sopečnej tuf (leze se po tom pěkně). Centrum je super sopka, kde se dá lízt na třítisícovku, lízt v Caprichu nebo se jenom tak kochat fantastickou krajinou

Lezení v Caprrichos

Logika je pak jasná: na jihu se leze a vegetí, na severu, na východě a v centru se vejletí. Celej ostrov je super, koupat se dá celoročně, lezecký cajky koupíte v Aricu.
Bédova lezecká poznámka: Nejlepší jednoznačně Caprrichos (už za tu krajinu kolem) a Arico - i když tady co oblast to názor. Arico je krátký a úderný, kde se leze od prvního metru až nahoru. Guaría mi přislo zbytečně moc vomáčky (když je na třicetimetrovym 6a+ jeden flek cca za 6a+ a zbytek tak za 3) a El Río se mi prostě nelíbilo.

Super hory na Tenerife

Zastávka číslo dvě Korsika

Na cestu na Korsiku máte dvě možnosti buď vlastním vozem a trajektem, nebo letadlem a pujčenym vozem, co je ekonomičtejší asi nechám na vašem posouzení. Šopování tu je normální francouzský – sem tam ňákej Garfield. Lezecký šopy sou v Bastii a v Corte (a možná i jinde), to se hodí když si vezmete jenom jednu lezečku a když si chcete koupit průvodce. Průvodci sou dva: jeden čistě skalkařskej a druhej na multypiče. Skal sou tu mrtě tak si to chce jenom vybrat. My byli v Caporalinu (docela gut, ale kvůli vápnu jezdim raději do Provence) a v Bocognano (not so bad...) a nejlepší sou samozřejmě žulový bomby v údolí La Restonica a v okolí sedla Col de Bavella. Moře je furt studený takže pokud se chcete i rachtat tak jedině v největších letních vedrech, což zase může bejt na pikaču na lezení, ale Bavella a Restonica je naštěstí dost vysoko, takže pohoda. Jezdit na jaře je úplná debilita, páč v horách je sníh a kosa. Na restdeje se hodí kromě válení se u moře ještě trekování po horách (kdekoliv) a cukrárnách v Bonifaciu. Pro fajnšmekry tu pak je spektakulární výlet na Punta di u Diamante a sľanování vodopádů na kaskádách Polischellu.

Lezení na Col de Bavella

Bédova lezecká poznámka: V průvodci sou tři prdele voblastí, ale většina sou takový lepší či horší Černolice (nemám nic proti Černolicim, naopak to tam mám rád, ale 1000 km bych tam z Prahy nejel...). Takže za lezení stojí: nakýblovat se do Col de Bavella nebo do Restonici a polízt tam co se dá z místních žulovejch krásek.

Col de Bavella

Zastávka číslo tři Jeju

Nutno předeslat, že jsem tu nelezl. Sice tu je pár klifů podobných Polínku, nicméně nezkusil jsem s ohledem na tajfun. Celej ostrov je unesko natural herityč … no nevim, na místní nejvyšší pík Mt. Hallasan sem se teda zase kvuli tajfunu nedostal. Kráter Seongsang a klif Jusangjeolli sou sice pěkný a možná to za tu frontu korejek se selfí tyčema stačí, na druhou stranu levej malíček bych za to nedal. A tak jediná bomba je lávová trubka Manjanggul co fakt stojí za to.

Jeju

Dopravu na místo řeší letadlo, místní pak celkem obstojná síť autobusů i když to chce do ní trochu proniknout (já celej den jezdil na černo, páč moje korejština very bed a řidičova čeština jakbysmet, ale co když jsem ten turista), tágo je levný, půjčovna je drahá. Jídlo korejský všude no problem, divný věci z moře sou super, legendarní black pork si klidně nechám ujít a kimiči taky, pro ortodoxní je pak mekáč v Jeju City.

Bédova lezecká poznámka: Sem bych lízt nejel. 

Turistika po korejsku