Neméně pestrá
realita narazila už při nákupu jízdenek – postýlky už nejsou
tak to budeme muset přepankovat v kupátku. Pank to byl ozajustnej,
včetně celou cestu skypující (když je ten net zadarmo…)
cikánky, vylitejch juniorů, poblitejch hajzlíků, chodbiček a
juniorů. Nástup pod stěnu je naštěstí z jiného ranečku.
Sjezdovku z Lomnice na Skalnaté pleso šlapat nechce nikdo. Takže
opalovačka a čekání na lanovku. Na Skalnatym dáváme výbornou
kávičku. Chodit na Skalnatou chatu se ukazuje jako píčovina, páč
chatár je sice rekordman, ale jinak asi dement. Na pohodičku se
přesouváme další lanovkou do Lomnickýho sedla. Tady necháváme
jeden batoh u lanovkáře a valíme hřebínkem směr Lomničák.
První slaňák nacházíme úplně v pohodě, další už vůbec
(což vůbec nevadí, protože po prvním sláňu se to dá seběhnout
po řetězech.
První dojmy:
- Západní Lomnice
je stěna jako prase, obří, čistá a krásná, vůbec se to nedá
srovnat s tím co jsem zatím v Tatrách lezl
- Nástup z
Lomickýho sedla je super, rychlý, pohodlný, žádný supění
hodiny do kopce
- Foto topo, z
tatry.nfo.sk je úplně dokonalý, nedá se zabloudit
V celý stěně jsme
tři dvojky: jeden tým leze Puklinu v platni, jeden Puškášovu cestu a my jsme v Hokejce sami.
K jednotlivým
dýlkám asi toto:
- První a druhá
jsou docela svižný trojky, původně jsem si myslel, že to půjde
s prstem v nose, nakonec docela dost lezení, kde jsem byl rád, že
šlo tak krásně zakládat.
- Třetí dýlku
lezeme těžší variantou, ale asi nejmíň hezký lezení v celý
cestě. Rozbitá skála, nic hezkýho. Příště raději obejít
původním směrem.
- Čtvrtá dýlka
„Kříž“ nabízí opět super lezení, tentokráte již v pátém
grádu. Zejména milovníci technických ladiček bez rukou to budou
milovat, pro nás kluky a holky z Jury nezbylo než zatlačit šišku
hodně hlubokou a nějako to vybruslit.
 |
| Kříž |
- Pátá dýlka nás
jasně utvrdila, že zabojovat v Kříži stálo za to. Orgáč
nejvyššího kalibru. Super plotna, nohy na tření, madla na ruce.
Skoro se musim nutit zastavovat abych občas založil, či cvakl
skobu. Ha, útěk nahoru se nevyplatil. Poslední dobrý jištění
kdesi daleko, zbývá erární skoba za lupenem. Zkouším zleva,
přímo, nakonec i koutem zprava, což vypadá lehčí, vysoko nad
skobou zjišťuju, že to lehčí není. Šaškování a zkoušení
všech variant nás stojí dost času. Nakonec pustilo přímo přes
skobu pár odvážnejma krokama. Ze štandu si měřím převis jako
prase nad náma a začínám mít blbej pocit.
 |
| Hokejka |
- Šestá dýlka se
jmenuje „Hokejka“ nevim proč, pokud jí tam někdo vidíte tak
mi prosím pošlete obrázek. Převis jako prase je sice psanej jenom
za 5, ale to bych nebral moc vážně (to asi u klasifikace všech
dýlek, ale možná to jenom na místní žule neumim). Po dlouhym
vyklepávání a sondování, to nakonec pustilo čistě útokem na
direkt s trochou dynamiky. Haničce se nějak podařilo koutkem s
trochu menším úsilím. Zbytek dýlky nad převisem překvapil
ještě docela přísnym, ale nádhernym lezením po malejch.
- Sedmá dýlka byla
divná plotna vedle spáry. Moc se mi to nelíbilo, ale asi jsem to
dobře netrefil.
- Od sedmý dýlky
to je už docela zavlhlý, až mokrý. Osmá začíná dost hnusnym
mokrym koutem, ze kterýho jsem vylezl špinavej jak prase.
Následující převislý bříško nás bohužel připravilo o
čistej přelez, háknout to šlo dobře… No třeba někdy příště.
- Devátá dýlka je
už jenom doražením celého výstupu, divný komínospáry, kde
sice nevíme jestli zleva nebo kudy, ale nakonec trefíme asi ve
správnym pořadí. Dolez na vrchol je už pohodička.
Na vrcholu kávička
v putyce (náš zatím nezměněný rituál – hospoda na vrcholu).
A s posledním světlem sestupujeme hřebenem na Lomnické sedlo. Na
Skalnatý to je sice co by kamenem dohodil, ale cesta se furt
brutálně klikatí, takže to je takovej pochod smrti. Pokračujeme
za tmy na Zámku, i když nás místní expert přesvědčuje, že
nás určo sežere medvěd.
Epilog
Další den se i
přes únavu materiálu přesouváme na Brnčálu. Na Červené
převisy nebyla ani síla ani morál. Tak si alespoň Hanička dohání
tahací deficit z Hokejky v Cestě pres knihu.
Žádné komentáře:
Okomentovat