Hřensko, Sněžník, Petráč

Původně jsme měli jet do Arca jako všichni, pak přišly práce, komplikace, nedostatek odhodlání trotlovat se až někam za Brenner a ve finále i zvýšený výskyt pěkného počasí nad ČR, takže z původních pěti dnů v Itošce zůstaly tři jednodenní výpady.

I začátek víkendu byl slibný, když se mi podařilo dorazit domu pěšky v půl třetí ráno po ústavní návštěvě restauračního zařízení "Na hřišti". Ráno v devět už mám vhozen lístek do urny, koupený novodurový trubky, dvě kafe a naloženýho Cipíska směr Sasko. Za cíl stanovujeme Schmilku. Cipísek zjěvně předpokládá, že po včerejším doplnění morálu mě ukecá do toho nějištěnýho céčka na Teufelsturm. Navíc ze Schmilky bude dobře vidět dav žadatelů o azyl v případě volebního úspěchu komančů. První parkáč ve Schmilce je plnej, druhej taky. Měníme plán na Hřensko, kde je Cipísek skoro domovníkem. Trošku pochoďák a už oblížíme Loveckou trubku, jednu z prvních věží vylezenejch v Čechách. Většina cest je "nenivocostát" tak jdeme ve stopách prvovýstupců (1888). Kochačka jak sviňa. Pokračujeme na Homoli. Pěkná věžička romantycky vypíčená nad údolím. Finišujeme na Malym Pravčickym kuželu, kde romantyka přechází až v nechutnou romantyku i kochačka je přímo brutální. Navíc přímá JV stěna je epesní nádherný áčko. Končíme až za tmy a vracíme se na Meznou k autu. Pár pěknejch věží mi tu zbylo, tak příště pak hurá na Pevnost, Václavskou stěnu a na Velkýho Pravčouna...

Ráno měním v autě lano za bouldřici a svištíme s Kačenkou opět na sever, tentokráte buldřit na Sněžník. Je krásně = sluníčko svítí + barvičky na stromech + dostatěčná kosa aby byla podmínka. Začínáme až na Best of Direct, předtím nám nic do oka zatim nepadlo. Nad Gilotinou vede pěknej traverz. Dáváme něco na rozpink, ale lehký bouldry tu sou vo ničem a moc mě neba. Traverz je težší než se na první pohled zdá, ale nakonec pouští. Pěknej dojáček po boulích... O šutr níž lehký 6A při hraně, vedle lehký 6B, další traverz vypadá taky sjízdně, ale moc mě nebere. O kus dál další parádní šutr. Yosemite za 6A+ mě moc neláká, asi moc vysoký na muj vkus. Z druhý strany pak parádní kousky tak 6A-B. Klasa tu je ňáká levnější než na Petráči, ale šutry bomba... navíc tradičně kochačka jak sviňa. Kochací orgije zakončujem nahoře na kopci a přes sváču v Refu valíme domu.

Únava je znát. Petráč je ňákej dejchlej, jak říká Mára. Na Kamennym srdci lezu spojení Meny a Sid 6A pohoda a zkouším Vlka 6B (kvůli tomu sem jedu), sem ale marnej a nechám tak Vlka uležet na příště (jestli bude ňáký příště... páč příště pojedu raději na Budulínka na Mlýňák.. :) Odpolko je už kosa, lezavo a vlhko, balíme cajky a mizíme domu.

Deníček z Peru II. - Huascaran Sur

Den 1. Vyrážíme kolektivem do Mancos, odtud tágem relativně snadno až do Muscho. Nikdo nám tu oslíka nevnucuje a tak vyrážíme s krysama na zádech vstříct Huascaránu. Procházíme mezi políčkama a pasoucíma se prasátkama. Prďola s oslíkama sice vypadal, že nám ukáže cestu, ale hanebně odbočil mezi keříky. Hledání týhle odbočky nás stojí hodinu v džungli. Stezka stoupá a po několikahodinové chvilce jsme v BC. Jediní bez komfotu kuchařů, nosičů a průvodců. Vaříme. Pomlouváme holky co známe. Romantika ja píča.

Den 2. Dneska by jsme to měli mít kousek. Ráno kocháme, zevlíme a čekáme až nám uschne stan. Většina jde dolů. Na chatu Don Bosco je to hoďka a půl. Provalíme skalky nad BC a po mužíkách valíme hore. Valíme traverz, valíme dole... furt po můžíkách. Zdá se to tu ňáký divný. Semtam podivné nelehké lezení s krysou na zádech. Když už se po čtyřech hodinách dovalíme do míst, kde by mohla bt chata, všimnu si kousku střechy na druhé straně skalních ploten. "Kurva!" jsme blbě a to hodně. Další hodinu nás stojí traverz zpátky. Na cestě na chatu mi dochází, vleču se od zatáčky k zatáčce a začínám mít neblahé tušení. Konečně chata. Už nemůžu. Stavíme stan a hned padáme do pytlů.

Den 3. Kousek nad chatou schováváme depozit. Skalní plotny pod ledovcem nejsou problém (vzhledem ke včerejšímu intenzivnímu tréninku). Nález na ledovec už trochu potrápí a je třeba vyndat i druhou motyku. Cesta do C1 je jasná. Plošiny na stan jsou. Dnešek no stres. Sbíráme síly na zítřek.

Den 4. Dnes je v plánu ledopád pod C2. Vyrážíme jen cp je trochu světlo. První trhlina je jednoznačně nejhlubší co jsem kdy viděl., naštěstí lze vklidu překročit. Kličkování mezi sérákama je v klidu. Po zkušenosti z Kavkazu bych řekl, že i pohoda. Strmé úseky vypadaly zdola hůř než nakonec jsou. Ani nepotřebujeme druhou motyku. Zato je docela kosa. Naštěstí nás hned nad ledopádem chytá sluníčko. Únava a vyřízenost je znát a tak kousek do C2 bojujeme docela dost dlouho. Zrovna se tu balí jedna skupina. Vaříme a čekáme až nosiči sbalí stany a uvolní nám jednu z plošin. Stavíme stan, spíme, vaříme vodu a chystáme se na zítra... Celou noc kype.

Cestou do C2 (foto Pavel Bohuněk)

Den 5. Vyrážíme v noci kolem třetí hodiny. Jde se mi blbě už od rána. Kličkujeme v sedle mezi obříma trhlinama. Cesta začíná stoupat. Bloudíme, asi hodinu hodinu ztrácíme, když nemůžeme najít cestu zkrze velký odtrh. Naštěstí začíná být vidět a cestu nacházíme. Strmými svahy stoupáme vzhůru. Necítím se, přijde mi to horší než to ve skutečnosti je. ČÍm výš, tím jsem ale klidnější. Konečně hřeben. Hřeben je širokej a technicky nenáročnej. Stoupáme. Jde se mi blbě. Prostě došlo. Z posledních sil tlačím metry. Je to ještě kurva daleko. Konečná, prostě už nemůžu. Pavel pokračuje sám. Já čekám v 6500 mnm. Trochu spím. Ani netušim, za jak dlouho přichází Pavel. Má vrchol. Chvilku odpočíváme a začínáme sestupovat. Kazí se počasí. Díky difůzi vidíme sotva od trasírky k trasírce. Slejzáme svahy nad sedlem. Pája jde první a hledá cestu, já jdu druhej se dvěma motykama. Jsme oba vyřízený, ale už jsme spolu slezli daleko horší terény. Když jsme z nejhošího venku zvedá se i mrak a je vidět na cestu. Potkáváme průvodce z další várky. Klioši zrovna dorazili do C2 a nosiči čekujou výstupovou trasu na zitra. S končícími obtížemi končí i moje síly. Musím odpočívat i na rovině na ledovci. Konečně stan. Vaříme polívku, na víc není síla. V noci budeme bez vody. Uvaříme ráno.

den 6. Ráno je kosa jako svině. Navíc hrozně fouká. Vaření nepřipadá v úvahu. Kulatý sušenky co máme už několikátý den k snídani nechce už nikdo ani vidět, nikdy! Balíme se a sestupujem. Je hrozná zima. Mrznou mi ruce i nohy. Navíc jsem skoro dvanáct hodin nic nepil. Jsme hotový, ale sestup ledopádem je naštěstí lehký. Od C1 jdeme již na sluníčku a není zima. Z C1 na konec ledovce sestupujeme už bez zaváhání. Konečně konec ledovce. Pavel valí napřed, já ještě chvíli odpočívám, hlavně pít! Po šestnácti hodinách na suchu konečně hltavě srkám vodu stékající z ledové krusty. Přes plotny dolu. Depozit = hlavně jídlo a pití. Nejlepší kafe. Už je dobře. Další plán je jasnej - dolu a ještě dneska! Znamená to sestoupit 2800 výškových metrů. Cesta dolu je jasná a nemá cenu to protahovat ani odkládat. Sestupujem. Konečně Muscho, nic tu není. Bereme tágo do Mancos. Zkoušíme sehant něco k jídlu, nakonec máme colu, kus sladkýho chleba a mandarinky. Kolektivo do Huarázu. Začíná se šeřit když si kupujeme hamburgra na hlavní třídě v Huarázu...

-------------------------

Slovníček:

C1 = první výškový tábor

C2 = druhý výškový tábor

trhlina = díra v ledovci, často bezedná

sérák = volně visící kus ledu velikosti vesnického kostelíku co na Vás pravděpodobně spadne

ledopád = hodně séráku a trhlin pohromadě

Deníček z Peru I. - La Esfinge

2.6. Tágo má hoďku zpožďo. Jedeme do Carazu a pak po polňačce k laguně Parón. Nádherný místo. Zatímco jdu průjmíčkovat za keřík, kluci schovávaj dvě krysy za domeček. Budou tu čekat na zítřek. Zbývající čtyři kousky si házíme na záda a vyrážíme směrem do kopce. Z "prý dvě hoďky" se nakonec udělali čtyři. Jsem jednoznačně nejpomalejší a ke konci tak trochu doufám, že pro mě někdo přijde...

---

3.6. Koma. Mám vejškovku jak prase. Ondra vrtá, Eda jistí, Pavel jde pro vynášku, já chodim akorát srát, ale zase docela často. Večer kujeme plány v BC. Zítra všichni kromě mojí mrtvoly přesun do ABC a kluci jdou makat do stěny. Ondra taktně naznačuje, že těch 350 metrů fixu to z depozitu asi samo nevyletí a dost netaktně při tom hledí na mě. Neříkám nic, jenom chroptím. V noci mě strašně bolí hlava, asi patnáctkrát musim na záchod. Čůrat nechodim - seru i když jdu chcát. Zítra musím dolu.

Sfinga

4.6. Včera udělal Ondra s Edou první dvě dýlky za 7a a 7b. Zbytek týmu má pro dnešek program jasný. Já taky - dolu. Vezmu si věci na spaní a vařič a buď tam zůstanu nebo se vrátim s vynáškou. Kluci vyrážej nahoru. Po snídani (Editky, né mojí, já nejim) je mi líp a i návrat ze záchodu dám jenom na jednu vydejchávací pauzu. A tak měním plán: nechám tu věci na spaní a vezmu jenom péřovku na případný bivak. Cesta dolů je v pohodě. Od 4000 mnm nebolí hlava a jak dva dny nežeru, tak i průjmíček si vyžádá jenom dvě zastávky. Dole pohoda. Depozit je lehčí než jsem čekal, něco kolem 25 kg. Prima, žádná 35kg krysa jak jsem čekal. Jdu s tím nahoru ještě dnes! Trochu zevling. Vařim nudle. Zbývá mi šest hodin světla, snad to stihnu. Když ne, tak jídlo mám. Vodu taky. Lano dám pod sebe, nohy do báglu a zbytek musí pojistit péřovka a hliníková fólie z lékarničky... Zas tak moc nemrzne.

Nacpat 350 m fixu do báglu je snad horší než nacpat tělo bejvalky do drtiče bioodpadu. A tak chvilku bavím francouzský pár. Po pěti a půl hodinách mimo realitu jsem konečně v BC. Nikdo tu neni, všichni jsou pod stěnou. Piju čaj a chystám si vynášku na zítřek. Večeřím suchary a dva plátky ajdamu, pak usnu. Pak se probudim sežeru ještě jeden plátek na čuňáka bez pečiva a zase usnu.

Ondra ve stěně (foto: Pavel Bohuněk)

5.6. V noci jsem byl asi jenom šestkrát na záchodě takže pohoda. Snídám čaj a tři sušenky (Plus samozřejmě: 2x Celaskon, 1x B-komplex, 1x Biopron, 1x Simepar, 1x Acylpyrin a 2x Ercefuryl). Do ABC jsou to dvě hodinky, vyrážím s úsměvem. Ten mizí po hoďce a půl, nevzal jsem si toaleťák a jídlo, což se jeví jako problém. Pozoruju kluky ve stěně, těm pro změnu došla baterka ve vrtačce. Ondra seká růčo. Nedostatek toaleťáku řeším zbytky z lékárničky. Nedostat jídla je znát víc. Za poslední čtyři dny jsem toho snědl tolik, že by to nedalo ani jeden Řežskej oběd kolegyně Gábiny*. Síla došla 10 metrů od Ondrova stanu, padám na plochej šutr a asi hodinu tu ležim. Ňáký věci nechám na šutru. Fixy, vodu a tašku s vařením dám Ondrovi do stanu. Naoplátku jim seřeru dvě čokotyčinky a odmotám kus toaleťáku. Vyrážím dolu. Ještě pokecám s Edou, která byla pro vodu. Kluci dolezli na věžičku a začínaj slaňovat. Z posledních sil dorážim BC a padám do spacáku. Večer se tu ještě stavuje Pavel pro zbytek nejtů, co tu kluci zapoměli. Kujeme plány co dál. Pavel mizí zpět do ABC a já zkouším večeřet.

6.6. Stav se lepší. Průjem už vypadá jako ten normální českej. A co je hlavní v hlavě mi už nezní Hvězda na vrbě, co fakt nesnášim, ale tohle a to už je lepší. Večer přišli Ostraváci. Maj tu prej ňáký vyřizování, když se jim tu před jedenácti lety zabil kámoš. Večer je kosa. Jdu spát brzo.

7.6. Dopoledne nikdo nepřišel. Balím se a jdu do ABC. Cestou potkávám zbytek. Kluci byli včera na vrcholu. Kochám se pod stěnou - je velká jak prase. Ostraváci připevnili destičku kamaráda a sestupujou prý až úplně dolu. S Pavlem se přesouváme do dolního, lepšího bivaku. Začíná totiž lehce sněžit, což v horním bivaku není úplně příjemné. Dolní chce jenom trochu vyložit trávou a hned je o luxus postaráno. Vaříme, kecáme a chystáme se na zítřek.

8.6. Ráno vstávačka, přesun pod stěnu. Exkurze do druhý dýlky. Kochačka. Kluci jedou nahoru do stěny sbalit fixy. Eda balí ABC. Začínám snášet část věcí. Kluci jsou sakra rychlí. Nechávám věci na konci suťáku a vracim se pod stěnu. Balíme lana a zbytky věcí. Balíme ABC, zbytek horního bivaku, zbytek dolního bivaku. Cestou do BC sebereme zbytek věcí, co jsem snášel já. V BC sbalíme komplet všechno do čtyř nechutně přecpanejch sviní a začíníme je snášet do doliny. Po pár hodinách popadáváme pod stříškou u laguny Parón. Je zima, fouká, trochu sněží. Cesta Checos Banditos je za 7c a čeká na první přelez. My čekáme do zítřka na tágo do civilizace.

----------------------------------------------------

SLOVNÍČEK

BC - Base Camp - základní tábor

ABC Advanced Base Camp - předsunutý základní tábor

fix - hodně dlouhý lano, co se nechává viset ve stěně

krysa - hodně těžkej batoh co normální lidi nenosej

svině - ještě těžší batoh, pouze pro duševně choré jedince

7c - holá zeď, kde nic neni

*) to je ta co nechodí na obědy

Už je to tady...

Ačkoliv už to nevypadalo jaro je tady.

I když nás v uterní ráno zaskočilo sněžení u Jesenice, s deštěm už od Kladna, a řešení bouldrů na Petráči se změnilo na plánování kuchyně v IKEA... odpolko už se vyčasilo a tak si dávám rande s Jéňou v Hlubočepech. Něco na rozpink a jdu pokusovat do loňského projektu: "Blamáž". Klíč ani za boha, palce v řiti. Nechávám se spustit a jdu na oplátku jistit Jeníka. Sekndservis a klíč řeším posledním pokusem, když už jsou palce skoro v řiti. Uaaa, takže, klíčovej flek máme vyřešenej, pak jenom hnida, hnida, ďurka na palec, na druhou nohu nic, nátah do lišty, přišlápnout zahliněnou rejži, lišta, lišta, hlavně nechrastnout a cvaknout, pak poho. Restuju, Jéňa prubuje, prej že se na to může vysrat. Du na vostřáka, lezky utáhnu až mi vytrysknout slzy. Kosa jako svině, jdu to bez trika, ať se míň potěj packy. Máguju i dlaně. A hurá na to. Vzpor na římsu - oblíbený hlubočepský trik. První prso. Klíčovej flek dávám "jak do prd..e" , "sem silnej, bych šáhnul vo metr dál, nechápu co jsem tu předtim řešil". Teď jenom hnida, hnida, ďurka na palec na druhou nohu nic, nátah do lišty, přišlápnout zahliněnou rejži, lišta, lišta, hlavně nechrastnout a do piči.... už vidim zvrknutej kotník vo tu jedinou římsu. "Au" už je to tam. Jéňa drží a spouští dolu. Počítám ztráty: palce ještě jakžtakž, kotník eee, rychle další pokus než to voteče. Stahuju lano. Pozn. autora: následující pasáž se vopakuje možno přeskočit:

Máguju i dlaně. A hurá na to. Vzpor na římsu - oblíbený hlubočepský trik. První prso. Klíčovej flek dávám "jak do prd..e" , "sem silnej, bych šáhnul vo metr dál, nechápu co jsem tu předtim řešil". Teď jenom hnida, hnida, ďurka na palec na druhou nohu nic, nátah do lišty, přišlápnout zahliněnou rejži, lišta, lišta, hlavně nechrastnout ...

a cvaknout pak už pohodiča. Top, skoro tma, kosa, Jéňa ještě "A doj". U píva pak s předstihem posíláme naše přelezy do klubové soutěže, stejně už letos nic těžšího nedáme. :)

V sobotu ráno nabírám Ondráše a co by dup jsme na Petráči. Ňáký joudové nás vyhazujou z Josáče, prej tam roděj mufloni bo co. Jdeme pod hrad. Cestou "Sir ráno", prej krutý, ale asi sem silnej... ňáky bouldry, začíná chcát. Ondra si vybírá komín na Trio, nechápu co se mu na ňom líbí. Ukazuje se, že se to leze jenom po jedný půlce komína a je to mooc zajímavý. Ondra skoro z první já asi na popatnáctý, nevim jak se to menuje, ale je to za 6A+ a můžu jenom doporučit. U Štítu se dělá už hezky. Ondra zkouší 6B Zatni, moc to nevidí. Zkoušim to já, vůbec to nevidim, ledažeby... odpornej trik. Vypadá to nadějně, akorát už neni šťáva. Ondra s trikem z první. Já po odpočinku taky. Bomba je to doma. Jdeme dál. Trochu mě potrápí Díra a dírka za 2, ale nakonec to tam taky mrsknu. Dále to je bída, jdeme od šutru k šutru síla neni. Zaujal nás až Ušní bubínek 6A, asi nejhečí co jsem dneska potkal, na konec to tam i vysoplim z poslední zbytků sil. Už nemůžeme a jdeme k autu. "Počkej Ondro tady někde byl takovej pěknej šutr, kde jsem něco kdysi zkoušel..." Puklé srdce a nacvičování Vlka 6B nás stojí další hodinu. Domu pak dobytý jak Dukla.

V neděli na Roviště, potkat všechny co jsme dlouho nepotkali... Českou a Krakonoše ani nezkoušíme, zjevně se tam tahaj čísla do pořadníku. Na Kulečníkový kouli a třelehlém okolí je jakžtakž volno. Takže tak.

Ben Nevis 2013

9.2.2013

Let PRG - AMS - EDI pogoda. V EDI čeká znuděnej Romáč. Busama překvapivě v poho až do F.W. Hostel na první pokos a maj volno, bomba. Stíháme tak dojít ještě do knajpy dát piváče a skoukout skotský samičky. Máme dost (asi všeho).

---

10.2.2013

Zásoby nakupujem v místním gárfíldů na dvakrát, páč regály s kořkou votvíraj až po desátý. Pak už jenom oblíbené galeje po asfaltu. V destilerce nás nechytili. Kleboňovo vořechy, dva brody, krpič jako kráva, tradiční sněhová vánice a jsme na CIC Hutě. Je tu docela živo. Taloši dorazili chvilku před náma. Místňáci drtěj kde co. Dokonce potkáváme echtmístňoše Iana a Richarda co si v tomhle kentusu mlaskli prváček za IX / 8 (překvapivě k prvnímu přelezu se nikdo z nás nemá).

Bedříšek v Curtain

11.2.2013

Počas nic moč, ani se nechce z pytle, když slyším tu fujavici venku. Do Vanyšingu jde snad celej svět, tak míříme na záclonu - The Curtain IV/5. To co nejdřív vypadalo jako tenká glazurka bylo nakonec docela macatý a tak Kleboňák v poho doráží první dýlku. Moje je druhá a krátká a až na vichřici, co se mnou občas zacloumá i docela v klídku. Třetí a poslední dlžku doráží Kleboň a po sněhový rampě mažeme zpět k batůžkům. Máme čas a tak běžíme na Vanishing gully V/5. kde mezitim opadla dopravní zácpa. První dýlku jsem vyfasoval já. Ňák se bojim. Když se bojim nejvíc hlásí Kleboň konec špagátu a valí za mnou synchro. Po sedmi metrech jsem na štandu. Kleboňák tu je za chvílí a hned si jde pohrát s druhou dýlkou. Poněkud kolmá a ani ne moc zadara. "Hoho" a už se chechtáme nahoře. Ruce mám přemrzlí, že ani necejtim motyky. Dáme dvě sláňa, plus během toho Kleboň dvě foukačky, a už tu je pan kosa. Sbíháme na CIC Hutu.

Klebík v Point Five

12.2.2013

Startujeme hned ráno do Point Five Gully. Klasiku všech klasik si Kleboň holt nechce nechat ujít. No, alespoň mám šanci umáznout trochu šedi z minule, kdy jsem vyhnil a nechal většinu těžkejch dýlek na Davidovi. První dýlka je Kleboňova. Mě to ňák nejde, sem tam mi vypadne ruka, sem tam noha. Trochu vyklepnu, beru matroš a jdu do očistce druhý dýlky. Co se pak dělo dál, těžko popsat. Jistit v tom moc nešlo. Šrouby se dali píchat do ledu pouhou rukou. S krajním sebezapřením lezu první výšvih. Trochu voraz a vydejchat. Úzkej gajbl co následuje už lezu na mortál. Nemá cenu tu moc strašit a rubu nahoru než ni dojde. Už neřvu "Kurva!" ale "Prosím!". Konec. Konečně se terén pokládá. Dolejzám k Dejvovi na štand. "Uááá!" Dobírám Kleboně, kterému se narozdíl ode mě dýlka líbila. Kleboňák valí dál Rough Pitch - třetí a zároveň poslední těžkou dýlku. Tu si následně na druháka užívám i já. Další dvě dýlky jsou v klídku. Kluci mi shora posílaj pozdrav v podobě cihly ledu. Přímá prda do stehna, až mi vyhrkly slzy. Otírám kroupy z očí a začínám myslet na slaňování se zlomenou nohou. Naštěstí noha drží a modrák na stehně se vybarví až za pár dní. Finální sněhánky vyhrávám bohužel já. Mrcasim se kousek nad štand, dobrej šroub, pak už nic nešlo. Dám ještě blbou hrotovku na pocit a rubu k převěji. Kluci už jsou nahoře. Nestačí lano a Kleboň ruší štand. Finále lezeme souběžně. Sníh přechází v ledovou krustu. Dolu se už raděj nedívám. Konečně se dorubu na plošinku pod převějí. Tady jsem se před lety loučil se všemi co mám rád. Motyky naštěstí držej ve výlezu docela dobře. Nohy na pikaču, tak dám pět shybů na motykách. Při šestym se mi podaří vylachtanit se na vrchol. Za chvilku to shybne i Klebík. Je to tam. Vérchol. Na sestup se mrak halící vrchol trochu rozestoupí, akorát aby jsme stihli něco pěkného vyfotit, obdivovat borce co slaňoujou do Nr.2. Gully ze sněhový hrušky co má asi dva metry v průměru. To my raději těch stopadesát metrů obejdeme do Nr.4. Za chvilku jsme na chatě.

Dále jsou stránky deníku poněkud zavhlé od neustálého Deště, kdo ví jestli to někdy dopíšu. Takže: "Díky zmrďáci, bylo to super!"