čtvrtek 21. února 2013

Ben Nevis 2013

9.2.2013
Let PRG - AMS - EDI pogoda. V EDI čeká znuděnej Romáč. Busama překvapivě v poho až do F.W. Hostel na první pokos a maj volno, bomba. Stíháme tak dojít ještě do knajpy dát piváče a skoukout skotský samičky. Máme dost (asi všeho).



10.2.2013
Zásoby nakupujem v místním gárfíldů na dvakrát, páč regály s kořkou votvíraj až po desátý. Pak už jenom oblíbené galeje po asfaltu. V destilerce nás nechytili. Kleboňovo vořechy, dva brody, krpič jako kráva, tradiční sněhová vánice a jsme na CIC Hutě. Je tu docela živo. Taloši dorazili chvilku před náma. Místňáci drtěj kde co. Dokonce potkáváme echtmístňoše Iana a Richarda co si v tomhle kentusu mlaskli prváček za IX / 8 (překvapivě k prvnímu přelezu se nikdo z nás nemá).
Bedříšek v Curtain
11.2.2013
Počas nic moč, ani se nechce z pytle, když slyším tu fujavici venku. Do Vanyšingu jde snad celej svět, tak míříme na záclonu - The Curtain IV/5. To co nejdřív vypadalo jako tenká glazurka bylo nakonec docela macatý a tak Kleboňák v poho doráží první dýlku. Moje je druhá a krátká a až na vichřici, co se mnou občas zacloumá i docela v klídku. Třetí a poslední dlžku doráží Kleboň a po sněhový rampě mažeme zpět k batůžkům. Máme čas a tak běžíme na Vanishing gully V/5. kde mezitim opadla dopravní zácpa. První dýlku jsem vyfasoval já. Ňák se bojim. Když se bojim nejvíc hlásí Kleboň konec špagátu a valí za mnou synchro. Po sedmi metrech jsem na štandu. Kleboňák tu je za chvílí a hned si jde pohrát s druhou dýlkou. Poněkud kolmá a ani ne moc zadara. "Hoho" a už se chechtáme nahoře. Ruce mám přemrzlí, že ani necejtim motyky. Dáme dvě sláňa, plus během toho Kleboň dvě foukačky, a už tu je pan kosa. Sbíháme na CIC Hutu.
Klebík v Point Five
12.2.2013
Startujeme hned ráno do Point Five Gully. Klasiku všech klasik si Kleboň holt nechce nechat ujít. No, alespoň mám šanci umáznout trochu šedi z minule, kdy jsem vyhnil a nechal většinu těžkejch dýlek na Davidovi. První dýlka je Kleboňova. Mě to ňák nejde, sem tam mi vypadne ruka, sem tam noha. Trochu vyklepnu, beru matroš a jdu do očistce druhý dýlky. Co se pak dělo dál, těžko popsat. Jistit v tom moc nešlo. Šrouby se dali píchat do ledu pouhou rukou. S krajním sebezapřením lezu první výšvih. Trochu voraz a vydejchat. Úzkej gajbl co následuje už lezu na mortál. Nemá cenu tu moc strašit a rubu nahoru než ni dojde. Už neřvu "Kurva!" ale "Prosím!". Konec. Konečně se terén pokládá. Dolejzám k Dejvovi na štand. "Uááá!" Dobírám Kleboně, kterému se narozdíl ode mě dýlka líbila. Kleboňák valí dál Rough Pitch - třetí a zároveň poslední těžkou dýlku. Tu si následně na druháka užívám i já. Další dvě dýlky jsou v klídku. Kluci mi shora posílaj pozdrav v podobě cihly ledu. Přímá prda do stehna, až mi vyhrkly slzy. Otírám kroupy z očí a začínám myslet na slaňování se zlomenou nohou. Naštěstí noha drží a modrák na stehně se vybarví až za pár dní. Finální sněhánky vyhrávám bohužel já. Mrcasim se kousek nad štand, dobrej šroub, pak už nic nešlo. Dám ještě blbou hrotovku na pocit a rubu k převěji. Kluci už jsou nahoře. Nestačí lano a Kleboň ruší štand. Finále lezeme souběžně. Sníh přechází v ledovou krustu. Dolu se už raděj nedívám. Konečně se dorubu na plošinku pod převějí. Tady jsem se před lety loučil se všemi co mám rád. Motyky naštěstí držej ve výlezu docela dobře. Nohy na pikaču, tak dám pět shybů na motykách. Při šestym se mi podaří vylachtanit se na vrchol. Za chvilku to shybne i Klebík. Je to tam. Vérchol. Na sestup se mrak halící vrchol trochu rozestoupí, akorát aby jsme stihli něco pěkného vyfotit, obdivovat borce co slaňoujou do Nr.2. Gully ze sněhový hrušky co má asi dva metry v průměru. To my raději těch stopadesát metrů obejdeme do Nr.4. Za chvilku jsme na chatě.

Dále jsou stránky deníku poněkud zavhlé od neustálého Deště, kdo ví jestli to někdy dopíšu. Takže: "Díky zmrďáci, bylo to super!"