Jarní sezóna začala úspěšným boulderingem na Ostaši, kde se podařilo pár papírově těžších věcí, nicméně to bylo všechno na jedno brdo a asi nechápu 1⁄2 SD start (Hop 6B+, Cukrík 6A+ a Po sedmé 6B). Největším úspěchem tedy byl nález pár dalších kousků, co budou stát za návštěvu.
Jaro pokračovalo výlety na Žihli, kde je les přeci jenom víc babyfrendly než na Petráči. Sklárna sever totálně zahumáčovaná, asi se tam už neleze... Sektor kolem Myslivce byl tradičně super, nicméně hodnotný přelezy se nekonaly.
Konečně se podařil i plánovaný výlet na Koko s Cipískem. Cílem bylo vydrápat se na Faraona, věž parádní, údolní hrana taky parádní akorát klasifikaci by chtěla lehce doplnit, protože výkul na vrchol je klasický 5C ve Fontáči jako z katalogu.
Zbytek jara se sešel v překvapivě v Rájci, konečně se mi povedlo i něco vytáhnout – Jižní cesta na Nešiku za VIIb, a na druhym vyprdět Černý den havrana za VIIIa.
Pro ladění formy na léto jsme se přesunuli na Kobylu, ač jsem byl dost skeptickej a nostalgicky ukazoval prstíkem směrem na Srbsko, byl jsem příjemně překvapenej. Zejména sektor Petrbok mi padnul do oka hned zkraje. Mlsně jsem pokukoval po Duálním světě (7) až jsem vykoukal pěný flash. Násleně se podařily i Hilti, Tarpan a Salerno vše něco mezi OS a F.
V létě se podařil pěknej výlet do Jury, kde se zadařilo zajet na Wajsíky a Maxíky a hodit pokus do Bagi ned 8- (což mělo k přelezu daleko) a Ansbacher weg 7+ (což mělo k přelezu sakra blízko). V půlce léta jsme se zajeli ochladit do Ötztalu, kde jsme týden okupovali dětský hřiště a přilehlé klify v Oberriedu. Nejvyšší číslo měla sekačka Fragile 8, reálně spíš 7/7+, ale podařily se i další hezčí kousky. Hlavně jsem se rozlezl a trochu rozlítal.
Na podzim se podařilo jezdit hodně na písek v Labáku padnul Insider VIIa. V Tisý pak asi na desátej pokus Volný pátek VIIb na Afriku – bouldristům doporučuju. Na Ostaši jsem si vylezl vysněnou Polickou cestu na Cikánku, což byl asi letošní lezeckej hajlajt. Lezecké objevování Prachova a Adršpachu se neslo spíše v poklidném stylu osvědčených klasik a nízkých čísel (jakože příprava na těžký přelezy ;)). Zato na Suškách jsem si užil na druhym Maškovu na Samotáře (rád si příště přijedu pro RP) a cestu „L“ (doufám, že už nikdy nepolezu ani na druhym).
Poslední výlet byl tématicky na Srbáč, ale Diretku na Matenhorn jsme trefili totálně blbě a po brutálním traverzu bez rukou na tření nebyla ani síla ani vůle pokračovat...snad příště a lépe.
