Zase mě baví projektit!

Počasí hlásí bouřky a tak není asi lepší varianty než vyrazit na Roviště. V sobotu večer tak nalejzám do dávného projektu: Šupitopresto… sice jenom 7+, ale zato můj osobní favorit co se počtu pokusů týče, kde snese srovnání s takovými legendami jako Higlander, nebo Krutý Řím. Pro ty co to neznaj:

K prvnímu to je lehký, i když trochu vykopávající a ten první je kurva vysoko. Od prvního začíná krutej silovej boulder za spáru a oblý bočáky přes převísek do lišt. Druhej se cvaká z lišt, je to celkem daleko od prvního, navíc už máte celkem dost, do toho ten položenej nástup …. no prostě padat tady by bylo blbý. Vod druhýho ke třetímu to je sakra daleko, ale v lehkym takže pohoda. U třetího se dá dobře vorazit, před přísnym bouldrem za lišty s mizernejma nohame a takovejma nepříjemnejmna nerovnovážnejma krokama s hákem u nohou, kde se taky moc padat už nechce. Pak dobrej bočák za kterej se sice odvážněji, ale lehce dohrabeme ke čtvrtýmu. Odtud je to ke slaňáku stejný jako Krajina snů = nepříjemný když se do toho blbě naleze, tak i tady se dá chrastnout těsně nakonci.

Za ty roky co to zkoušim vím, že to chce:

1. vzít si frenda do úvodní spáry
2.  vědět jak na bouldr za spáru – sem krátkej na přímej útok, na tu prstovou spárku taky nemám, ale existuje takovej neintuitivní trik – spoďák levačkou spodem na kříž, kterej nesmím během pokusů zapomínat
3. mít silný a vytrvalý prsty na konec
4. mít jistotu při cvakání druhýho
5. neposrat se u třetího

Sobotní návšteva vyřešila body 2) a 3). Nicméně na další pokusování nezbyla síla a ani světlo. Nedělní déšť vyřešil co s restdayem. Nezbývá než se doho nasáčkovat v pondělí. Hanička jde pro přelez Český a zkouší Ruce vzhůru. Navečer jsme opět pod Šupitem. Ještě si do toho nalezu z Koule, abych vyřešil body 4) a 5). Cvakání druhýho (bod 4) řeší líp srovnaný nohy a záložní varianta „serunato-dávejbacha“ s nadlezením a cvakáním z madla nad hákem. Bod 5) je záludnější…. tři nejistý kroky nad hákem… sonduju ten metr čtvereční snad čtvrt hodiny než najdu ostou lištičku na nohu. Hurá teď je to jenom jeden nejistej krok, jedna vteřina, jedno rozhodnutí, to už půjde. No i když raději si to ještě prolezu….

Neprolezu, kašlu na to. Jdu na vostrej… nervozita najednou mizí a střídá jí klidná rutina. Prolezu si to v hlavě, připravim lano, zahodim kýbl co nepotřebuju, jednu presku na sedák, dosypu mágo, dám detailní instrukce jističovy, ještě jednou si to prolezu v hlavě. Vezmu si suchý lezečky (La Sportiva Venom – nejlepší boty na žulu (škoda že už je nedělaj)). Namáguju hřbety rukou…. Jo, sou to kraviny, máte pravdu…. Jo, a rozhodujete to o výsledku, ale o tom asi až jindy.

Nebudu to protahovat, padlo to tam jak maliny do mixéru. Na frendy nedošlo. Druhej jsem cvaknul i s namágovánim. u třetího sice bitka, ale udejchal jsem. Takže veliká radost. A hlavně – zase mě baví projektit!!!!