Deníček z Peru II. - Huascaran Sur

Den 1. Vyrážíme kolektivem do Mancos, odtud tágem relativně snadno až do Muscho. Nikdo nám tu oslíka nevnucuje a tak vyrážíme s krysama na zádech vstříct Huascaránu. Procházíme mezi políčkama a pasoucíma se prasátkama. Prďola s oslíkama sice vypadal, že nám ukáže cestu, ale hanebně odbočil mezi keříky. Hledání týhle odbočky nás stojí hodinu v džungli. Stezka stoupá a po několikahodinové chvilce jsme v BC. Jediní bez komfotu kuchařů, nosičů a průvodců. Vaříme. Pomlouváme holky co známe. Romantika ja píča.

Den 2. Dneska by jsme to měli mít kousek. Ráno kocháme, zevlíme a čekáme až nám uschne stan. Většina jde dolů. Na chatu Don Bosco je to hoďka a půl. Provalíme skalky nad BC a po mužíkách valíme hore. Valíme traverz, valíme dole... furt po můžíkách. Zdá se to tu ňáký divný. Semtam podivné nelehké lezení s krysou na zádech. Když už se po čtyřech hodinách dovalíme do míst, kde by mohla bt chata, všimnu si kousku střechy na druhé straně skalních ploten. "Kurva!" jsme blbě a to hodně. Další hodinu nás stojí traverz zpátky. Na cestě na chatu mi dochází, vleču se od zatáčky k zatáčce a začínám mít neblahé tušení. Konečně chata. Už nemůžu. Stavíme stan a hned padáme do pytlů.

Den 3. Kousek nad chatou schováváme depozit. Skalní plotny pod ledovcem nejsou problém (vzhledem ke včerejšímu intenzivnímu tréninku). Nález na ledovec už trochu potrápí a je třeba vyndat i druhou motyku. Cesta do C1 je jasná. Plošiny na stan jsou. Dnešek no stres. Sbíráme síly na zítřek.

Den 4. Dnes je v plánu ledopád pod C2. Vyrážíme jen cp je trochu světlo. První trhlina je jednoznačně nejhlubší co jsem kdy viděl., naštěstí lze vklidu překročit. Kličkování mezi sérákama je v klidu. Po zkušenosti z Kavkazu bych řekl, že i pohoda. Strmé úseky vypadaly zdola hůř než nakonec jsou. Ani nepotřebujeme druhou motyku. Zato je docela kosa. Naštěstí nás hned nad ledopádem chytá sluníčko. Únava a vyřízenost je znát a tak kousek do C2 bojujeme docela dost dlouho. Zrovna se tu balí jedna skupina. Vaříme a čekáme až nosiči sbalí stany a uvolní nám jednu z plošin. Stavíme stan, spíme, vaříme vodu a chystáme se na zítra... Celou noc kype.

Cestou do C2 (foto Pavel Bohuněk)

Den 5. Vyrážíme v noci kolem třetí hodiny. Jde se mi blbě už od rána. Kličkujeme v sedle mezi obříma trhlinama. Cesta začíná stoupat. Bloudíme, asi hodinu hodinu ztrácíme, když nemůžeme najít cestu zkrze velký odtrh. Naštěstí začíná být vidět a cestu nacházíme. Strmými svahy stoupáme vzhůru. Necítím se, přijde mi to horší než to ve skutečnosti je. ČÍm výš, tím jsem ale klidnější. Konečně hřeben. Hřeben je širokej a technicky nenáročnej. Stoupáme. Jde se mi blbě. Prostě došlo. Z posledních sil tlačím metry. Je to ještě kurva daleko. Konečná, prostě už nemůžu. Pavel pokračuje sám. Já čekám v 6500 mnm. Trochu spím. Ani netušim, za jak dlouho přichází Pavel. Má vrchol. Chvilku odpočíváme a začínáme sestupovat. Kazí se počasí. Díky difůzi vidíme sotva od trasírky k trasírce. Slejzáme svahy nad sedlem. Pája jde první a hledá cestu, já jdu druhej se dvěma motykama. Jsme oba vyřízený, ale už jsme spolu slezli daleko horší terény. Když jsme z nejhošího venku zvedá se i mrak a je vidět na cestu. Potkáváme průvodce z další várky. Klioši zrovna dorazili do C2 a nosiči čekujou výstupovou trasu na zitra. S končícími obtížemi končí i moje síly. Musím odpočívat i na rovině na ledovci. Konečně stan. Vaříme polívku, na víc není síla. V noci budeme bez vody. Uvaříme ráno.

den 6. Ráno je kosa jako svině. Navíc hrozně fouká. Vaření nepřipadá v úvahu. Kulatý sušenky co máme už několikátý den k snídani nechce už nikdo ani vidět, nikdy! Balíme se a sestupujem. Je hrozná zima. Mrznou mi ruce i nohy. Navíc jsem skoro dvanáct hodin nic nepil. Jsme hotový, ale sestup ledopádem je naštěstí lehký. Od C1 jdeme již na sluníčku a není zima. Z C1 na konec ledovce sestupujeme už bez zaváhání. Konečně konec ledovce. Pavel valí napřed, já ještě chvíli odpočívám, hlavně pít! Po šestnácti hodinách na suchu konečně hltavě srkám vodu stékající z ledové krusty. Přes plotny dolu. Depozit = hlavně jídlo a pití. Nejlepší kafe. Už je dobře. Další plán je jasnej - dolu a ještě dneska! Znamená to sestoupit 2800 výškových metrů. Cesta dolu je jasná a nemá cenu to protahovat ani odkládat. Sestupujem. Konečně Muscho, nic tu není. Bereme tágo do Mancos. Zkoušíme sehant něco k jídlu, nakonec máme colu, kus sladkýho chleba a mandarinky. Kolektivo do Huarázu. Začíná se šeřit když si kupujeme hamburgra na hlavní třídě v Huarázu...

-------------------------

Slovníček:

C1 = první výškový tábor

C2 = druhý výškový tábor

trhlina = díra v ledovci, často bezedná

sérák = volně visící kus ledu velikosti vesnického kostelíku co na Vás pravděpodobně spadne

ledopád = hodně séráku a trhlin pohromadě

Deníček z Peru I. - La Esfinge

2.6. Tágo má hoďku zpožďo. Jedeme do Carazu a pak po polňačce k laguně Parón. Nádherný místo. Zatímco jdu průjmíčkovat za keřík, kluci schovávaj dvě krysy za domeček. Budou tu čekat na zítřek. Zbývající čtyři kousky si házíme na záda a vyrážíme směrem do kopce. Z "prý dvě hoďky" se nakonec udělali čtyři. Jsem jednoznačně nejpomalejší a ke konci tak trochu doufám, že pro mě někdo přijde...

---

3.6. Koma. Mám vejškovku jak prase. Ondra vrtá, Eda jistí, Pavel jde pro vynášku, já chodim akorát srát, ale zase docela často. Večer kujeme plány v BC. Zítra všichni kromě mojí mrtvoly přesun do ABC a kluci jdou makat do stěny. Ondra taktně naznačuje, že těch 350 metrů fixu to z depozitu asi samo nevyletí a dost netaktně při tom hledí na mě. Neříkám nic, jenom chroptím. V noci mě strašně bolí hlava, asi patnáctkrát musim na záchod. Čůrat nechodim - seru i když jdu chcát. Zítra musím dolu.

Sfinga

4.6. Včera udělal Ondra s Edou první dvě dýlky za 7a a 7b. Zbytek týmu má pro dnešek program jasný. Já taky - dolu. Vezmu si věci na spaní a vařič a buď tam zůstanu nebo se vrátim s vynáškou. Kluci vyrážej nahoru. Po snídani (Editky, né mojí, já nejim) je mi líp a i návrat ze záchodu dám jenom na jednu vydejchávací pauzu. A tak měním plán: nechám tu věci na spaní a vezmu jenom péřovku na případný bivak. Cesta dolů je v pohodě. Od 4000 mnm nebolí hlava a jak dva dny nežeru, tak i průjmíček si vyžádá jenom dvě zastávky. Dole pohoda. Depozit je lehčí než jsem čekal, něco kolem 25 kg. Prima, žádná 35kg krysa jak jsem čekal. Jdu s tím nahoru ještě dnes! Trochu zevling. Vařim nudle. Zbývá mi šest hodin světla, snad to stihnu. Když ne, tak jídlo mám. Vodu taky. Lano dám pod sebe, nohy do báglu a zbytek musí pojistit péřovka a hliníková fólie z lékarničky... Zas tak moc nemrzne.

Nacpat 350 m fixu do báglu je snad horší než nacpat tělo bejvalky do drtiče bioodpadu. A tak chvilku bavím francouzský pár. Po pěti a půl hodinách mimo realitu jsem konečně v BC. Nikdo tu neni, všichni jsou pod stěnou. Piju čaj a chystám si vynášku na zítřek. Večeřím suchary a dva plátky ajdamu, pak usnu. Pak se probudim sežeru ještě jeden plátek na čuňáka bez pečiva a zase usnu.

Ondra ve stěně (foto: Pavel Bohuněk)

5.6. V noci jsem byl asi jenom šestkrát na záchodě takže pohoda. Snídám čaj a tři sušenky (Plus samozřejmě: 2x Celaskon, 1x B-komplex, 1x Biopron, 1x Simepar, 1x Acylpyrin a 2x Ercefuryl). Do ABC jsou to dvě hodinky, vyrážím s úsměvem. Ten mizí po hoďce a půl, nevzal jsem si toaleťák a jídlo, což se jeví jako problém. Pozoruju kluky ve stěně, těm pro změnu došla baterka ve vrtačce. Ondra seká růčo. Nedostatek toaleťáku řeším zbytky z lékárničky. Nedostat jídla je znát víc. Za poslední čtyři dny jsem toho snědl tolik, že by to nedalo ani jeden Řežskej oběd kolegyně Gábiny*. Síla došla 10 metrů od Ondrova stanu, padám na plochej šutr a asi hodinu tu ležim. Ňáký věci nechám na šutru. Fixy, vodu a tašku s vařením dám Ondrovi do stanu. Naoplátku jim seřeru dvě čokotyčinky a odmotám kus toaleťáku. Vyrážím dolu. Ještě pokecám s Edou, která byla pro vodu. Kluci dolezli na věžičku a začínaj slaňovat. Z posledních sil dorážim BC a padám do spacáku. Večer se tu ještě stavuje Pavel pro zbytek nejtů, co tu kluci zapoměli. Kujeme plány co dál. Pavel mizí zpět do ABC a já zkouším večeřet.

6.6. Stav se lepší. Průjem už vypadá jako ten normální českej. A co je hlavní v hlavě mi už nezní Hvězda na vrbě, co fakt nesnášim, ale tohle a to už je lepší. Večer přišli Ostraváci. Maj tu prej ňáký vyřizování, když se jim tu před jedenácti lety zabil kámoš. Večer je kosa. Jdu spát brzo.

7.6. Dopoledne nikdo nepřišel. Balím se a jdu do ABC. Cestou potkávám zbytek. Kluci byli včera na vrcholu. Kochám se pod stěnou - je velká jak prase. Ostraváci připevnili destičku kamaráda a sestupujou prý až úplně dolu. S Pavlem se přesouváme do dolního, lepšího bivaku. Začíná totiž lehce sněžit, což v horním bivaku není úplně příjemné. Dolní chce jenom trochu vyložit trávou a hned je o luxus postaráno. Vaříme, kecáme a chystáme se na zítřek.

8.6. Ráno vstávačka, přesun pod stěnu. Exkurze do druhý dýlky. Kochačka. Kluci jedou nahoru do stěny sbalit fixy. Eda balí ABC. Začínám snášet část věcí. Kluci jsou sakra rychlí. Nechávám věci na konci suťáku a vracim se pod stěnu. Balíme lana a zbytky věcí. Balíme ABC, zbytek horního bivaku, zbytek dolního bivaku. Cestou do BC sebereme zbytek věcí, co jsem snášel já. V BC sbalíme komplet všechno do čtyř nechutně přecpanejch sviní a začíníme je snášet do doliny. Po pár hodinách popadáváme pod stříškou u laguny Parón. Je zima, fouká, trochu sněží. Cesta Checos Banditos je za 7c a čeká na první přelez. My čekáme do zítřka na tágo do civilizace.

----------------------------------------------------

SLOVNÍČEK

BC - Base Camp - základní tábor

ABC Advanced Base Camp - předsunutý základní tábor

fix - hodně dlouhý lano, co se nechává viset ve stěně

krysa - hodně těžkej batoh co normální lidi nenosej

svině - ještě těžší batoh, pouze pro duševně choré jedince

7c - holá zeď, kde nic neni

*) to je ta co nechodí na obědy