Jsou tradiční akce na, které zvu kdekoho, viz. třeba blížící se návštěva Frankenjury. Jsou naopak tradiční akce, na které nezvu nikoho, okruh účastníků je totiž striktně omezen. Tak to mu bylo i minulý víkend při tradičním lezeckém podujatí v Jizerských horách. O lezenici v Jizerkách (a nejen té letošní) se rozepíšu snad někdy příště. Teď bych chtěl totiž sesmolit něco o druhé části podujatí, o tradiční večerní konzumaci nejlepšího kuřete ve střední Evropě spojené s tradiční konzumací většího množství piv v podniku "U Kozy".
Podnik "U Kozy" leží v těsné blízkosti oblíbené výletní restaurace Hausmanka v Oldřichovském sedle. Zatímco na Hausmance končí rodinky s dětmi, cyklisté v pestrobarevných oblečcích a podobná vybraná společnost, ke Kozovi, místnímu nestorovi, chodí všemožná trampská, lezecká a jiná chátra. Dneska večer tu končim i já s Pepou. Pivko, kuře, okurky, pivko, pivko ….. pivko. Jojo u Kozy je jako doma. Pivko tu roznášej dvě príma slečny, té jedné nikdo z nás neřekne od loňska jinak než "Slepičí vývar" a ta druhá je její kamarádka… to aby se nám to nepletlo.
Během našeho přispíváni k hrdému prvenství naší vlasti v počtu vypitých zlatavých moků na osobu se u našeho stolu střídají různé figurky. Popularitě se těší zejména jistý "ó-ká-í-ef-dabljů", rodilý to bavič, co tahá z rukávu jednu historku za druhou nehledě na to jestli ho někdo poslouchá. S OKIFW jsme kámoši od tý doby co před dvouma hoďkama podporoval naše respektive spíše Pepovo snažení ve Viničné plotně. A jeho historky též stojí za to, takže: "Kozo, ještě dvě!" Trochu dusno začíná být, když se k naší pozici začne přibližovat né příliš půvabná postarší pani (pracovní název "Pekařka"). Naštěstí dva schůdky se ukáží jako nepřekonatelná překážka. Pani nakonec prohlásí, že je z hygieny a svalí se zpět na svou židli.
Přihází postarší pán (pracovní název "Kuplíř"), vzhledem místní švihák a lamač srdcí starších dam v celém širém okolí. Jeho duševní průjem, kterej nám začíná valit do hlav zde snad nemá cenu ani rozepisovat. Víceméně se to točí kolem faktu, že Pekařka chce šukat, a ten pán co to na něj zrovna zkouší je tam zrovna z manželkou. Kuplíř se při každém použití slova "šukat" tváří jak prvňáček co se chlubí tatínkovi, cože se to naučil od kamarádů ve škole za nové slovo. Následně se tomu tlemí jak Béda vtipu o velmi sprostém prasátku. Snažím se ho uklidnit, přičemž nehledě na věkový rozdíl přecházím přímo ke kamarádskému oslovení "hele vole…" Přichází Pekařka, bohužel. "Ahoj, můžete se mě zeptat na co chcete, a může to bejt i o sexu" zatímco Kuplíř zbaběle vyklízí pozici zabíjíme čas ptaním se na kraviny. "Můžete se mě zeptat na co chcete, a musí to bejt o sexu", nasazuje Pekařka vyšší laťku. Hořce litujeme že tu není náš kamarád Aleš, ten by jistě vymyslel dotaz, že by se Pekařka červenala i v podkolenních jamkách. Situaci zachraňuje OKIFW, dvaceti minutami historek, což nám poskytne dostatek času k vyprázdnění půllitrů a vyrovnání účtů. "A kde budete bydlet" nadhazuje Pekařka společně s nabídkou ubytování. Tvrdíme, že jedeme rovnou do Prahy, čemuž překvapivě nevěří. Nakonec přesvědčujeme tvrzením, že Pepa rád řídí vožralej. Ještě mezi dveřma pokřikuju po Kuplířovy "kde máš káru vole?", dřímeje přitom v ruce klíče od bytu, cihla bohužel nebyla zrovna po ruce. A následně mizíme v hloubi lesa s vírou, že nás Pekařka nenajde…
Tak zase za rok…
Přihází postarší pán (pracovní název "Kuplíř"), vzhledem místní švihák a lamač srdcí starších dam v celém širém okolí. Jeho duševní průjem, kterej nám začíná valit do hlav zde snad nemá cenu ani rozepisovat. Víceméně se to točí kolem faktu, že Pekařka chce šukat, a ten pán co to na něj zrovna zkouší je tam zrovna z manželkou. Kuplíř se při každém použití slova "šukat" tváří jak prvňáček co se chlubí tatínkovi, cože se to naučil od kamarádů ve škole za nové slovo. Následně se tomu tlemí jak Béda vtipu o velmi sprostém prasátku. Snažím se ho uklidnit, přičemž nehledě na věkový rozdíl přecházím přímo ke kamarádskému oslovení "hele vole…" Přichází Pekařka, bohužel. "Ahoj, můžete se mě zeptat na co chcete, a může to bejt i o sexu" zatímco Kuplíř zbaběle vyklízí pozici zabíjíme čas ptaním se na kraviny. "Můžete se mě zeptat na co chcete, a musí to bejt o sexu", nasazuje Pekařka vyšší laťku. Hořce litujeme že tu není náš kamarád Aleš, ten by jistě vymyslel dotaz, že by se Pekařka červenala i v podkolenních jamkách. Situaci zachraňuje OKIFW, dvaceti minutami historek, což nám poskytne dostatek času k vyprázdnění půllitrů a vyrovnání účtů. "A kde budete bydlet" nadhazuje Pekařka společně s nabídkou ubytování. Tvrdíme, že jedeme rovnou do Prahy, čemuž překvapivě nevěří. Nakonec přesvědčujeme tvrzením, že Pepa rád řídí vožralej. Ještě mezi dveřma pokřikuju po Kuplířovy "kde máš káru vole?", dřímeje přitom v ruce klíče od bytu, cihla bohužel nebyla zrovna po ruce. A následně mizíme v hloubi lesa s vírou, že nás Pekařka nenajde…
Tak zase za rok…
Žádné komentáře:
Okomentovat