čtvrtek 26. října 2017

Hokejka

  Předpověď počasí všude v okruhu 600 km vypadá dost mizerně a tak pomalu a jistě vykrystalizovává nejlepší varianta: v sobotu večer rychlíkem do Popradu, v neděli ráno lanovkou do Lomnickýho sedla, vylízt Hokejku, seběhnout zpět na Skalnatý a odtud na Zámku. Přechrupnout na Zámce, během pondělních deštíků se romantickou procházkou přesunout na Brnčálu a v úterý se poprat s Červenejma převisama a večer zpátky do Prahy… Tolik smělý plán a teď neméně pestrá realita.

 Neméně pestrá realita narazila už při nákupu jízdenek – postýlky už nejsou tak to budeme muset přepankovat v kupátku. Pank to byl ozajustnej, včetně celou cestu skypující (když je ten net zadarmo…) cikánky, vylitejch juniorů, poblitejch hajzlíků, chodbiček a juniorů. Nástup pod stěnu je naštěstí z jiného ranečku. Sjezdovku z Lomnice na Skalnaté pleso šlapat nechce nikdo. Takže opalovačka a čekání na lanovku. Na Skalnatym dáváme výbornou kávičku. Chodit na Skalnatou chatu se ukazuje jako píčovina, páč chatár je sice rekordman, ale jinak asi dement. Na pohodičku se přesouváme další lanovkou do Lomnickýho sedla. Tady necháváme jeden batoh u lanovkáře a valíme hřebínkem směr Lomničák. První slaňák nacházíme úplně v pohodě, další už vůbec (což vůbec nevadí, protože po prvním sláňu se to dá seběhnout po řetězech.

První dojmy:
- Západní Lomnice je stěna jako prase, obří, čistá a krásná, vůbec se to nedá srovnat s tím co jsem zatím v Tatrách lezl
- Nástup z Lomickýho sedla je super, rychlý, pohodlný, žádný supění hodiny do kopce
- Foto topo, z tatry.nfo.sk je úplně dokonalý, nedá se zabloudit

V celý stěně jsme tři dvojky: jeden tým leze Puklinu v platni, jeden Puškášovu cestu a my jsme v Hokejce sami.

K jednotlivým dýlkám asi toto:
- První a druhá jsou docela svižný trojky, původně jsem si myslel, že to půjde s prstem v nose, nakonec docela dost lezení, kde jsem byl rád, že šlo tak krásně zakládat.

- Třetí dýlku lezeme těžší variantou, ale asi nejmíň hezký lezení v celý cestě. Rozbitá skála, nic hezkýho. Příště raději obejít původním směrem.

- Čtvrtá dýlka „Kříž“ nabízí opět super lezení, tentokráte již v pátém grádu. Zejména milovníci technických ladiček bez rukou to budou milovat, pro nás kluky a holky z Jury nezbylo než zatlačit šišku hodně hlubokou a nějako to vybruslit.
Kříž

- Pátá dýlka nás jasně utvrdila, že zabojovat v Kříži stálo za to. Orgáč nejvyššího kalibru. Super plotna, nohy na tření, madla na ruce. Skoro se musim nutit zastavovat abych občas založil, či cvakl skobu. Ha, útěk nahoru se nevyplatil. Poslední dobrý jištění kdesi daleko, zbývá erární skoba za lupenem. Zkouším zleva, přímo, nakonec i koutem zprava, což vypadá lehčí, vysoko nad skobou zjišťuju, že to lehčí není. Šaškování a zkoušení všech variant nás stojí dost času. Nakonec pustilo přímo přes skobu pár odvážnejma krokama. Ze štandu si měřím převis jako prase nad náma a začínám mít blbej pocit.

Hokejka
- Šestá dýlka se jmenuje „Hokejka“ nevim proč, pokud jí tam někdo vidíte tak mi prosím pošlete obrázek. Převis jako prase je sice psanej jenom za 5, ale to bych nebral moc vážně (to asi u klasifikace všech dýlek, ale možná to jenom na místní žule neumim). Po dlouhym vyklepávání a sondování, to nakonec pustilo čistě útokem na direkt s trochou dynamiky. Haničce se nějak podařilo koutkem s trochu menším úsilím. Zbytek dýlky nad převisem překvapil ještě docela přísnym, ale nádhernym lezením po malejch.

- Sedmá dýlka byla divná plotna vedle spáry. Moc se mi to nelíbilo, ale asi jsem to dobře netrefil.

- Od sedmý dýlky to je už docela zavlhlý, až mokrý. Osmá začíná dost hnusnym mokrym koutem, ze kterýho jsem vylezl špinavej jak prase. Následující převislý bříško nás bohužel připravilo o čistej přelez, háknout to šlo dobře… No třeba někdy příště.

- Devátá dýlka je už jenom doražením celého výstupu, divný komínospáry, kde sice nevíme jestli zleva nebo kudy, ale nakonec trefíme asi ve správnym pořadí. Dolez na vrchol je už pohodička.

Na vrcholu kávička v putyce (náš zatím nezměněný rituál – hospoda na vrcholu). A s posledním světlem sestupujeme hřebenem na Lomnické sedlo. Na Skalnatý to je sice co by kamenem dohodil, ale cesta se furt brutálně klikatí, takže to je takovej pochod smrti. Pokračujeme za tmy na Zámku, i když nás místní expert přesvědčuje, že nás určo sežere medvěd.




Epilog


Další den se i přes únavu materiálu přesouváme na Brnčálu. Na Červené převisy nebyla ani síla ani morál. Tak si alespoň Hanička dohání tahací deficit z Hokejky v Cestě pres knihu.

Žádné komentáře:

Okomentovat